24. 09. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Středa a čtvrtek patřil výfuku mého auta. Ve středu jsem zkoušel sundat starý výfuk. Začal jsem po páté. V osm hodin se mi povedlo povilt teprve dva z pěti šroubů, pak přišla na řadu flexa a v devět už byly všechny matky pryč. Ale když jsme přidělávali nový výfuk zpátky povolil jeden šroub (načatý flexou).

Ve čtvrtek přišla na řadu vrtačka, odvrtat a dát nový. Opět v devět bylo hotovo a autíčko bylo opět pojízdné.

Pátek nic. Ráno jsem odjel brzy do Prahy a večer už byla je síla na odpočinek.

Sobota. Ha. Opět nic příjemnýho. Dopoledne jsem kopal brambory. Odpoledne celou rodinu čekalo trhání jablek. Zvládli jsme to celkem rychle. Pak jsme se ještě jeli se svou drahou polovičkou projet na kolech.

No a dneska jsem se odpoledne zase opravoval autíčko – zapojil jsem mlhovku, nějaký to kytování, nějaký to natírání. Snad jsem ho dobře připravil na technickou.

Taky jsem zjistil, že mi někdo u služebního auta lohnul anténu. :furious: Rádio moc nehraje… A ještě k tomu mi prasklo čelní sklo (které měnili v servisu ve čtvrtek – to bude pěkná reklamace:up: )

13. 03. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Zima se asi jen tak nepustí. Přes noc zase umrzlo. Ráno bylo asi sedm pod nulou. Sedím a koukám ven, sluníčko svítí. Silnice holá. Po obědě jsem byl u jedněch zákazníků. Jak jsem řekl, silnice holá. Před Šedivcem mě trochu překvapily sněhové jazyky. Chvílema to vypadalo jako někde o 300 m.n.m. výš. Dojel jsem k zákazníkovi, zaparkoval, vystoupil a koukal jsem do sněhu. Při své výšce přes 180 centimetrů nejsem moc zvyklej nevidět. 🙁 Trochu mě ty sněhové bariéry zaskočily. Hned se mi ulevilo, když jsem se na ně podíval z prvního patra. Byly menší. No jo. Jenže i to auto bylo menší. Nakonec z toho nic nebylo. Sněhu spousta, mrazu taky. A tak to zůstalo, zůstává a asi ještě nějakou chvíli zůstane. Začali mi tu docela pěkně hrát – po celý firmě teď hraje Safri Duo. 🙂

[views][ratings]

2. 10. 2018 Doba čtení: 8 minut

Čtete podmínky, za kterých užíváte nějaký software atp.? Já moc ne. U Googlu jsem to udělal. Dejte si taky tu práci. Hlavně část Váš obsah v našich službách.

Google – část podmínek Váš obsah v našich službách

Já jsem si řekl, že bych uvítal větší míru soukromí. Velkým nakopnutím pro mě bylo video na TEDu s Glennem Greenwaldem, kterého jako prvního novináře kontaktoval Edward Snowden. To video je fakt povinné. Číst dále

16. 08. 2016 Doba čtení: 2 minut

Na úvod: jsem na Twitteru, Instagramu, Pinterestu, Flickeru, Soundcloudu, Whatsupu, Google +, ICQ, Gmailu a mnoha dalších sociálních sítích a službách.

A budu tam tak často, jak já uznám za vhodné. A kdy odpovím (odpovím-li vůbec) na nějakou zprávu, je jen na mně. Podobné to může být i s SMS.

To, že jsem si zprávu přečetl a neodpověděl, může mít hned několik příčin. Budu v tomhle upřímný k sobě i k Vám. Číst dále

7. 01. 2014 Doba čtení: 2 minut

Po dlouhé době tu mám zase jednu anketu.

Mám v plánu pro Vás připravit jedno zajímavé rozšíření zde na blogu. Vše ale bude ideálně běhat, pokud budeš přihlášený uživatel. Pokud nebudeš, půjde to. Jen to pro Tebe nebude mít takový efekt (vizuální – fakt jako pecka) a nebude vše fungovat automaticky. 🙁 Prozradím, že to má trochu vztah k GO, komentářům,..

Proto se ptám, spíš obecně:

(anketa je už je pryč)

Podstatnou změnou je také import původních článků z blogu na opera.com. Jsou prostě tu. První je z 10.3.2006 a jmenuje se Druhá zkouška aneb už trochu vážněji o začátku. Následuje ho spousta dalších, většinou o mých snech, článků. Někde chybí obrázek, jinde smajlík – import prostě úplně bez chyb nebyl. Opravovat to už nebudu… Jo, to tenkrát byl ještě pravěk blogování…

Další drobné změny, které se udály spíš pod kapotou blogu, byť jsou vlastně i vidět – zpět jsou.

• avatary,
• hodnocení článků a stránek,
• počítadlo shlédnutí,
• jiné zobrazení tagcloudu.

4. 01. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska se mi po dlouhé době zase zdál sen, který si pamatuji.

Šel jsem, ještě s jedním malým vlčetem (cca 9 let), poděkovat do žamberského muzea za uspořádání akce Svět v pohybu. Byla to taková zahradní párty pro děti se spoustou her atd.

Zaklepali jsme na dveře muzea a zazvonili.

Přišla nám otevřít nějaká paní a pustila nás dovnitř. Začal jsem jí děkovat, ale ona mne zastavila, že prý bych to měl děkovat řediteli muzea. A dovedla nás k němu – také v přízemí, trochu vzadu seděl za stolem.

Když nás uviděl, tak vstal a šel nám naproti. Poděkoval jsem mu za uspořádání té akce atd. Pak se zeptal toho vlčete, jak se mu to líbilo. Vlče odpovědělo, že akce se mu líbila, jen to pivo bylo hnusný…

Vlče – doplněno v roce 2024, vygenerováno pomocí Bing.

1. 09. 2011 Doba čtení: 3 minut

Část první – telefon

Začátkem léta jsem byl nucen vyměnit telefon. Když mi někdo zavolal, já ho slyšel on mne ne. S některými z vás jsem v tomto období mluvil, takže máte praktickou zkušenost. Můj Samsung U800 Soul b po necelých dvou letech (ještě vlastně v záruce) odešel do křemíkového nebe.

Nastalo rozhodování, jaký telefon to bude nyní. Mým favoritem dlouhou dobu byla Nokia E52. Číst dále

17. 05. 2009 Doba čtení: 2 minut

Všem hrdinům, kteří raději mluví místo toho, aby konali. a kdo to odnese? Já? Ne. Vy, hrdinové? Ne.

V prvé řadě podotýkám, že nadpis tohoto článku myslím ironicky. Napadl mne včera večer a tak jsem ho dnes použil.

Dneska to bude o všem, o všem možném, co se za posledních čtrnáct dní událo. Spíš v obrazech než slovech.

Začátkem května jsem se účastnil jednoho menšího autosrazu. Xsarasrazu. Program výborný, počasí dobré a kolona nádherná. 22 aut dělá své. Příště by to mohlo být o kousek blíž a ne zrovna 230km.

Včera jsem s Evžou absolvoval jeden delší cyklovýlet zaměřený na lov kešek. Vše začalo deštěm ihned po tom, co jsme nastoupili do cyklobusu. Pak už šly věci jen lépe a lépe. Celkem 93km a 18 kešek.

8. 03. 2008 Doba čtení: 2 minut

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila. Tady chybí 50 x 100 metrů lesa, tady další, a další. Jen jsem čekal, kolik stromů najdu na své garáži. Už z dálky bylo vidět, že to garáž přežila. Letmo jsem zjistil, že v okolí padaly a lámaly se stromy jako sirky. Po obhlídce škod okolo domu to nakonec skončilo u pěti spadlých stromů, kompletně zničeného sušáku na prádlo a fasády omlácené od větví. Až později odpoledne jsem také zjistil, že mi Emma poodnesla o třicet centimetrů také garáž (jak je vidět na druhé fotce). Ještě zítra odpoledne jdu likvidovat následky toho větru, řezat, sekat, možná pálit. Vem buřty a stav se. 😉

Potkala ho v autobusu, červeném, SPZ UOH 67-89. Černovlasý. Zelené oči. Dvacet sedm let. Stosedmdesátpět centimetrů vysoký. Měl na sobě džíny a tričko ČSAD. Filip. Telefonní číslo na něj nemá, ani nechce. Protože by se potom musela rozhodovat, jestli mu napsat nebo ne. Poprvé ho viděla ráno, cestou do školy. Usmál se na ní, ona na něj také. Chtěla by ho poznat blíž. Pojede opět tou linkou, aby ho znovu viděla. Znovu se na něj usměje.

Tento příběh mi vyprávěla jedna z vás.

PS: Hlídejte si své zadky, někdy je i štípnutí do zadku projevem zvýšených sympatií.

12. 06. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Opět se mi dnes zdál další sen. A tak ho sem napíšu.

Stál jsem s kolegyní (rozumněj jako kolegyně v tom snu – prostě parťák) u lesa na malé louce, trochu v kopci. Byli jsme na (snad) vojenském cvičení, možná jen ukázce. A naším úkolem bylo odstřelovací puškou zneškodnit někoho, kdo se k nám blížil mezi stromy. Já ani parťák jsme se netrefili a tak nám nezbylo nic jiného než útěk. Utekli jsme po cestě do lesa a po chvíli zabočili vlevo do svahu, mezi asi tak dvacetiletými smrčky. Nějak jsem se tam nemohl pod ně dostat – jako bych měl na zádech velký batoh a ten mi nedovoloval se pod smrčky vejít. Pořád jsem to zkoušel a strach z dostižení pronásledovatelem mně hnal pořád dál. Pak najednou střih a vlézal jsem do něčeho, co vypadalo jako novodobý, ale opuštěný bunkr. Díra do země. Na dně asi 130 centimetrů vody. Po stěnách, a na stropě nažloutlé kachličky. Skočil jsem tedy do té vody (viděl jsem se z boku – jak kdyby vedle mně stál kameraman taky ve vodě).

A to je vše. Víc si nepamatuju.